Stálá expozice: české umění 20. století

Hlavní sál

Ve výstavním prostoru roudnické galerie, umístěném v budově bývalé zámecké jízdárny, zaujímá stálá expozice významné postavení. Po jejím boku se konají i dočasné výstavy, které mohou s expozicí tematicky souviset nebo být naopak ve výrazném kontrastu.

Působivost prostředí vyplývá z dialogu mezi barokním zaklenutým prostorem s bočním osvětlením a originálním modernistickým jazykem konstrukce výstavních panelů. V základní koncepci expozice je akcentován princip chronologické linearity vývoje domácí umělecké produkce od počátků moderního malířství, zastoupeného českou krajinomalbou počátku 20. století, přes různé meziválečné avantgardní proudy až po experimentální výtvarné tendence druhé poloviny 20. století.

Expozice je rozčleněna do tří samostatných okruhů. Vstupní část soustřeďuje vybraná díla ze Švagrovského sbírky, mezi nimiž dominuje rozměrná olejomalba Slunce v lese a kolekce drobných studií českého impresionistického krajináře Antonína Slavíčka a malby Miloše Jiránka, či roudnického rodáka Otakara Nejedlého. Na tyto počátky moderního umění navazuje prezentace meziválečných avantgardních uměleckých směrů jako kubismus, poetismus, civilismus, magický realismus či surrealismus zastoupených například Josefem Čapkem, Antonínem Procházkou, Emilem Fillou, Janem Zrzavým či Františkem Muzikou. Prezentace galerijních sbírek je završena kolekcí reprezentativních děl druhé poloviny 20. století, v níž dominují práce generace výtvarníků 60. let jako Jiří John, Adriena Šimotová, Václav Boštík, Mikuláš Medek či Jan Koblasa. Stálá expozice představuje živý organismus, který reaguje na proměny akviziční práce galerie i na meziinstituční mobilitu sbírek. Atraktivní zpestření stálé expozice pak představují intervence prací současných autorů, které často na galerijní sbírku navazují či jí dodávají možnosti nových souvislostí.